Nirvana-shop.cz

Trička a mikiny skupiny Nirvana

Dokument Montage of Heck

Dokument Montage of Heck

 

„Každý chce zapadnout,“ řekl kdysi Kurt Cobain v jednom z dlouhé řady televizních rozhovorů. Asociál ve flanelce se pokoušel zapadnout už jako puberťák, ale lépe se cítil v příšeří svého pokoje, kde si na kytaru přehrával Germs nebo Big Black. Pak ho přijali, a nejenom seattleští „whitetrash“ sígři, které potkával na koncertech, jeho kapela Nirvana se dočkala s přelomovou deskou Nevermind masového úspěchu. Cobain to neunesl. Nový dokument Montage of Heck ale nevypráví neustále omílaný příběh bezpečně usazený v rockové mytologii, zaměřuje se mnohem víc na ikonického hudebníka jako pochybovačného dvacátníka než sebejistého rockera.

 

Přes čtyři tisíce stran deníkových zápisků nebo nespočet kazet domácího videa, které Cobainově matce, manželce Courtney Love nebo dceři Francese Bean zůstaly, nás hned ze začátku zavedou do domku, kde malý Kurt vyrůstal a kde měla zanedlouho rodinná idylka shořet jako zašlá fotografie. Neklidné dítě, jež muselo neustále něco dělat, se bálo osamění, a proto pro něj byl v devíti letech rozvod rodičů obzvláště bolestivý. Matka s otcem a dalšími příbuznými si jej pak v pozdějším věku přehazovali. Na návraty domů se netěšil stejně jako do školy, kde se mu vrstevníci posmívali nejenom kvůli prvnímu, nepříliš zdařenému sexuálnímu zážitku. Co se mu odehrávalo v hlavě a později se taky otisklo do textů Nirvany, mají přiblížit sekvence složené z depresivních deníkových kreseb.

Hlas pro generační konflikt, který si ve svých fantaziích představoval jako z filmu Over the Edge, kde chuligánští teenageři převezmou vládu nad městem, našel v hlasité kytarové hudbě. Americká nezávislá scéna byla v 80. letech soustředěná mezi městy Seattle a Olympia a Cobain byl tehdy v centru dění. Kreslení komiksů, neustálé hraní na kytaru, nahrávání písniček a zvukových experimentů na kazeťák, ze kterých by se údajně dalo sestavit i posmrtné sólové album – tak Cobain trávil čas ve skromném bytě, kde bydlel se svou tehdejší přítelkyní Tracy Marander. Podobné momenty zachycuje dokument v animovaných pasážích. „Všechno naznačovalo, že nikdy nebude mít normální práci,“ vzpomíná o něco později Marander, která ho musela živit. Nedlouho potom dostala Nirvana smlouvu se seattleským vydavatelstvím Sub Pop, kde vydala svou první desku Bleach. Tady taky začínala Cobainova závislost na heroinu.

„Musíš je vidět naživo. Kurt Cobain je jako Ježíš. Lidé ho milují. V podstatě se vznáší nad publikem,“ šeptal do ucha zakladatel Sub Popu Bruce Pavitt někde po koncertě Kim Gordon ze Sonic Youth. Jenom za dva roky stihla Nirvana vyrůst z undergroundové garážovky do kapely, kterou podepsalo velké vydavatelství a která plní titulky hudebních časopisů. Mainstreamová média se tak začala ptát, odkud Nirvana pochází, a Seattle se dostal pod palbu otázek novinářů. Ono zaprodání, které bylo Nirvaně a dalším kapelám vyčítáno, dokument důsledně obchází – v Montage of Heck nejde ani tolik o hudbu, jako o Cobainův osobní život. Proto režisér Brett Morgen všechen povyk kolem alba Nevermind vtěsná do krátké výpovědi Cobainovy matky, která vzpomíná na den, kdy jí její syn přinesl master desky domů. Když ho poslouchala, řekla mu prý jenom: „Na tohle nejsi připravený.“

Výsledek obrázku pro cobain s rodinou

Každý velký příběh musí mít taky velkou lásku – tou byl v tomto případě bouřlivý vztah a manželství s „grungeovou Yoko Ono“ Courtney Love, která byla později obviňovaná z Cobainovy smrti. Fanoušci si právem stěžují, že je Love ve filmu vykreslena až příliš shovívavě. Kromě bulvárních titulků o ní nepadne ani náznak kritiky, přesto právě taková Kim Gordon nebo třeba bubeník Nirvany Dave Grohl (ten v dokumentu chybí, neměl prý čas), se kterým se Love dlouho soudila, by měli co říct. Prostor pro fantazírování pak dává samotný fakt, že vznik Montage of Heck iniciovala sama Love.

 

Související obrázek

Videozáznamy z narozeninové oslavy jejich dcery se v dokumentu střídají se záběry domácnosti, kde byla heroinová dávka důležitější než teplá večeře. Někdy až příliš natahované a zdlouhavé pasáže jsou pak mnohem drásavější než cokoliv, co bylo o Cobainově závislosti napsáno nebo natočeno. Právě díky tomuto přímému vhledu do Cobainova osobního života dokument Montage of Heck vyčnívá ze zástupu dalších. Pro média šťavnatou smrt, která taky nesmí v žádném velkém příběhu chybět, pak na černé obrazovce ohlásí pouze stručné oznámení. Místo nekonečných konspiračních teorií po něm následují závěrečné titulky.

NIRVANA – NIRVANA / BLU-RAY AUDIO

NIRVANA – NIRVANA / BLU-RAY AUDIO

Blu-Ray / Nirvana / Nirvana / Blu-Ray Audio
Blu-Ray / Nirvana / Nirvana / Blu-Ray Audio

interpret:

Nirvana

Skladby:

1. You Know You’re Right
2. About A Girl
3. Been A Son (Blew Ep Version)
4. Sliver
5. Smells Like Teen Spirit
6. Come As You Are
7. Lithium
8. In Bloom (Nevermind Version)
9. Heart-Shaped Box
10. Pennyroyal Tea (Single Mix)
11. Rape Me
12. Dumb
13. All Apologies (Mtv Unplugged)
14. The Man Who Sold The World (Mtv Unplugged)

Rok vydání: 2002
Rok vydání reedice: 2015

Lithium text s překladem

Lithium

Výsledek obrázku pro nirvana lithium

I’m so happy ‚cause today
I’ve found my friends
They’re in my head.
I’m so ugly, but that’s okay, ‚cause so are you
We’ve broken our mirrors
Sunday morning is everyday for all I care
And I’m not scared
Light my candles in a daze
‚Cause I’ve found God

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

I’m so lonely but that’s okay
I shaved my head
And I’m not sad
And just maybe
I’m to blame for all I’ve heard
But I’m not sure
I’m so excited,
I can’t wait to meet you there
But I don’t care
I’m so horny but that’s okay
My will is good

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

I like it
I’m not gonna crack
I miss you
I’m not gonna crack
I love you
I’m not gonna crack
I killed you
I’m not gonna crack

I like it
I’m not gonna crack
I miss you
I’m not gonna crack
I love you
I’m not gonna crack
I killed you
I’m not gonna crack

I’m so happy ‚cause today
I’ve found my friends
They’re in my head.
I’m so ugly, but that’s okay, ‚cause so are you
We’ve broken our mirrors
Sunday morning is everyday for all I care
And I’m not scared
Light my candles in a daze
‚Cause I’ve found God

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

I like it
I’m not gonna crack
I miss you
I’m not gonna crack
I love you
I’m not gonna crack
I killed you
I’m not gonna crack

I like it
I’m not gonna crack
I miss you
I’m not gonna crack
I love you
I’m not gonna crack
I kill you
I’m not gonna crack

 

Jsem tak šťastnej, protože dneska

Jsem si našel kamarády

Jsou v mý hlavě
Jsem tak ošklivej, ale to je v pořádku, protože ty taky
Rozbili jsme naše zrcadlo
Nedělní ráno může bejt pro mě, za mě každej den
A nebojim se
Zapal mi v poblouznění svíčky
Protože jsem našel boha

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

Jsem tak sám, ale to je v pořádku
Oholil jsem si hlavu
A nejsem smutnej
Nebo možná
Můžu za všechno já, podle toho, co jsem slyšel
Ale to není jistý
Jsem tak vzrušenej,
Nemůžu se dočkat, až tě tam potkám
Ale je mi to jedno
Jsem tak nadrženej, ale to je v pořádku
Mý úmysly jsou čistý

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

Libí se mi to
Nesjedu se
Chybíš mi
Nesjedu se
Miluju tě
Nesjedu se
Zabíjim tě
Nesjedu se

Libí se mi to
Nesjedu se
Chybíš mi
Nesjedu se
Miluju tě
Nesjedu se
Zabíjim tě
Nesjedu se

Jsem tak šťastnej, protože dneska
Jsem si našel kamarády
Jsou v mý hlavě
Jsem tak ošklivej, ale to je v pořádku, protože ty taky
Rozbili jsme naše zrcadlo
Nedělní ráno může bejt pro mě, za mě každej den
A nebojim se
Zapal mi v poblouznění svíčky
Protože jsem našel boha

Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah
Yeah

Libí se mi to
Nesjedu se
Chybíš mi
Nesjedu se
Miluju tě
Nesjedu se
Zabíjim tě
Nesjedu se

Libí se mi to
Nesjedu se
Chybíš mi
Nesjedu se
Miluju tě
Nesjedu se
Zabíjim tě
Nesjedu se

MTV Unplugged in New York

MTV Unplugged in New York je akustický koncert grungeové skupiny Nirvana. Deska vyhrála cenu Grammy v roce 1996 a roku 2007 vyšel videozáznam. Je zajímavé, že skupina zahrála jen asi polovinu svých skladeb, zbytek byly coververze nepříliš známých kapel jako The Vaselines, Meat Puppets (dva členové Meat Puppets se ke koncertu připojili), David Bowie a Lead Belly.

Největším hitem, který zahráli, bylo zřejmě Come As You Are. Na koncert měl Kurt speciální požadavky, jako třeba černé svíčky. Producent se ho ptal: „Myslíš jako na pohřbu?“, načež se dočkal odpovědi, že ano. Kurt nám trochu prozradil, jak vznikla skladba „Dumb“ – když měli po „Dumb“ hrát „Polly“ řekl, že je nebudou hrát hned za sebou, protože je to úplně ta samá skladba. Na koncertě také zazněla krátká coververze Sweet Home Alabama od Lynyrd Skynyrd, ovšem Kurt jenom mumlal, protože neznal slova. Kromě této skladby měla skupina tendence zahrát skladby jako „Sliver“, „Scentless Apprentice“, „In Bloom“ či „Negative Creep“ (u které si členové přiznali, že už ani neví jak se vlastně hraje) a ke konci koncertu zvažovali také třeba „D-7“.

Roku 2003 jej časopis Rolling Stone vyhlásil 313. nejlepším albem všech dob. Tentýž časopis jej také vyznamenal 95. místem v seznamu nejlepších alb devadesátých let.

 

Výsledek obrázku pro nirvana mtv

Postava Kurta Cobaina v počítačové hře dráždí bývalé členy Nirvany i jeho ženu

Postava Kurta Cobaina v počítačové hře dráždí bývalé členy Nirvany i jeho ženu

 

Ani ne tak fakt, že Cobain ve hře vystupuje, ale skutečnost, že kromě známých skladeb Nirvany může postavička hrát i skladby jiných autorů. To je hlavní důvod rozlícení baskytaristy Krista Novoselice a bubeníka Dave Grohla.

 

„Věděli jsme, že tam bude použita Kurtova podoba a že ta postava zahraje dvě písně Nirvany. Netušili jsme ale, že ji hráči mohou ovládat a použít k hraní jakékoli jiné písně. Vyzýváme Activision, aby Kurtovu podobu nedávali takto hráčům k dispozici,“ napsali hudebníci ve společném prohlášení.

 

Ve hře Guitar Hero 5 si totiž hráč může hudebníka vybrat a přiřadit k němu pětaosmdesát různých skladeb včetně Smells Like Teen Spirit a  Lithium od Nirvany. Kromě Cobaina jsou mezi volitelnými hudebníky třeba Carlos Santana nebo Johnny Cash.

Vydavatele hry chce bývalá Cobainova žena dokonce zažalovat. Jí k tomu stačilo už jen to, že je Cobain ve hře vůbec použit, doslova to označila za „hanebnost“.

 

Nikdy prý nedala svolení k vytvoření Cobainovy digitální podoby a Kurt sám by se takové digitální hry, nemluvě o svém zpodobení v ní, štítil. Společnost Activision proti tomu tvrdí, že si vyžádala náležité licence a že je Love pod svolením podepsána.

Výsledek obrázku pro guitar hero 5 kurt cobain

Kurt zobrazený ve hře…

Výsledek obrázku pro guitar hero 5 kurt cobain

Dumb- překlad

Dumb- překlad

 

I’m not like them
But I can pretend
The sun is gone
But I have a light
The day is done
But I’m having fun

I think I’m dumb
Or maybe just happy
Think I’m just happy

My heart is broke
But I have some glue
Help me inhale
And mend it with you
We’ll float around
And hang out on clouds

Then we’ll come down
And have a hangover
Have a hangover

Skin the sun
Fall asleep
Wish away
The soul is cheap
Lesson learned
Wish me luck
Soothe the burn
Wake me up

I’m not like them
But I can pretend
The sun is gone
But I have a light
The day is done
But I’m having fun

I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb
I think I’m dumb

Nejsem jako oni
Ale můžu to předstírat
Slunce už zapadlo
Ale já mám světlo
Den skončil
Ale mně je fajn

Myslím, že jsem pitomej
Nebo možná jen šťastnej
Myslím, že jsem prostě šťastnej

Moje srdce je zlomené
Ale mám nějaké lepidlo
Pomoz mi se ho nadechnout
A slepit ho společně s tebou
Budeme vznášet poblíž
A vznášet se na mracích

Pak spadneme dolů
A budeme mít kocovinu
A budeme mít kocovinu

Stáhni slunce z kůže
Usni
Něco si přej
Duše je laciný zboží
Dostal jsem lekci
Popřej mi štěstí
Pofoukej to sežehlý místo
Vzbuď mě

Nejsem jako oni
Ale můžu to předstírat
Slunce zapadlo
Ale já mám světlo
Den skončil
Ale mně je fajn

Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej
Myslím, že jsem pitomej…

Výsledek obrázku pro nirvana dumb

„Nikdy jsem Nirvanu neposlouchala,“ – Frances Bean

„Nikdy jsem Nirvanu neposlouchala,“ říká na začátku otevřeného rozhovoru pro hudební magazín Rolling Stone Cobainova dcera Frances Bean v den 21. výročí jeho smrti. Spíš ji baví Oasis, Mercury Rev a Brian Jonestown Massacre. „Sorry, promotéři z Universalu,“ dodala sarkasticky mladá umělkyně, které byl jenom rok a půl, když si její táta prostřelil hlavu.

Přesto uznává, že její táta byl génius. „On nechtěl být žádným mluvčím své generace,“ říká Frances, která i přes nízký věk produkovala dokument o svém otci Montage of Heck. A svěřila se také, že některé jeho slavné písně ji stále umí spolehlivě dohnat k slzám. „Territorial Pissing je k*rva dobrej song. A Dumb, u toho brečím pokaždé, když to slyším. Je to ořezaná verze Kurta samého. Kurta na drogách, čistého, Kurta, který se cítil nepatřičně, když ho nazývali hlasem své generace,“ popisuje Frances.

„Nebylo mi vůbec trapně, že nejsem fanoušek jeho hudby. Naopak bych se cítila dost blbě, kdybych jeho hudbu hltala,“ přiznává Frances, z níž se stala vizuální umělkyně. „Když mi bylo patnáct, uvědomila jsem si, že tátovi neuteču. Byl všude, v rádiu, když jsem jela v autě. Je prostě větší než můj život. A naše kultura je doslova posedlá mrtvými muzikanty. Milujeme stavět je na piedestaly,“ říká otevřeně.

Kdyby byl Kurt obyčejnej chlápek, který opustil svou rodinu… Ale on nebyl. Inspiruje lidi, kteří ho adorují a dělají z něj svatého Kurta.Když zemřel, stal se z něj ještě větší velikán. Až by člověk řekl, že slavnější už být nemůže, ale byl,“ netají se se svými pocity vůči otci jeho dcera, která v rozhovoru pro Rolling Stone poodhalila, proč si myslí, že její slavný otec spáchal sebevraždu.

„Kurt dospěl do bodu, že nakonec musel obětovat každý kousek sebe. Sám byl uměním. Celý svět to po něm chtěl,“ řekla Frances v rozhovoru. „To byl, myslím, jeden z hlavních spouštěčů, proč začal cítit, že tu nechce být a že lidi budou bez něj šťastnější,“ dodala.

„Ke každému slavnému člověku patří trochu maniakálnosti a šílenství. Můj táta byl hodně ambiciózní, ale měl toho naloženého hodně, což nemohly zvládnout ani jeho ambice. Chtěl, aby kapela byla úspěšná, ale nechtěl být žádným zk*rveným hlasem své generace,“ tvrdí jeho dcera.

Ale ve skutečnosti, kdyby žil, tak já bych měla tátu. To by byl ten nejúžasnější zážitek,“ říká dnes 22letá Frances Bean, která se odmítá podílet na zesilování Kurtova kultu.

I když nás táta opustil tím nejhorším možným způsobem, stále ho lidi romanticky uctívají. Protože jemu bude navždy 27 let. Sláva umělce má jen omezené trvání. Ale Kurt už nikdy nezestárne, pořád bude skvělý a pořád bude krásný,“ říká o otci, který odešel na vrcholu své kariéry 5. dubna 1994, jen pár dnů před svým pražským vystoupením. Prostřelil si hlavu ve svém domě, jeho tělo bylo nalezeno až tři dny poté.

Cobainova dcera Frances Bean produkovala dokument o otci

Dcera Kurta Cobaina Frances Bean je výkonnou producentkou  televizního životopisu o legendárním frontmanovi kapely Nirvana. Podle společnosti HBO má jít o první dokumentární film o Cobainovi, jenž vznikl ve spolupráci s rodinou legendárního hudebníka, který ukončil svůj život v roce 1994, v sedmadvaceti letech.

Dokument se zaměřil na život i předčasnou smrt zpěváka a kytaristy, jenž se stal jednou z hlavních osobností rocku. Snímek Kurt Cobain: Montage of Heck, odkazující v názvu na Cobainovu kazetu z roku 1988, na níž mixoval na čtyřstopém magnetofonu vlastní hudbu s dávnými hity z rádia,  uveden v kinech  v televizi a exkluzivně na HBO.

Film vychází mimo jiné z rodinných domácích videí, deníků a dalších osobních archiválií. Zazní v něm také písně Nirvany a dosud nevydané Cobainovy původní písně. „Mám k dispozici více než dvě stě hodin nevydané hudby a zvuku, obrovské množství uměleckých projektů (olejomalby, sochy), hodiny záznamů z domácího videa, které nikdy nikdo neviděl, a více než čtyři tisíce stran spisů,“ říká režisér Brett Morgen.

Ten je rovněž autorem dokumentů o Rolling Stones  Crossfire Hurricane a o filmovém producentovi Robertu Evansovi Ten kluk bude točit.

Kurt byl ztělesněný rozpor,“ říká režisér Brett Morgen. „Byl upřímný a sentimentální a také ironický a sarkastický. Byl sladký a kyselý. Byl neuvěřitelně vtipný. A film má odrážet jeho ducha.“

jeden z článku o Nirváně

Recenze – Proč už nemůžu poslouchat Nevermind, nazval na začátku listopadu svoji glosu pro NME Luke Lewis  a dotknul se v ní dvou podstatných mýtů o Nirvaně.

První: Nevermind bylo tak vlivné, že přes noc změnilo rock. Vážně?  Do poloviny 90. let možná, ale kdy slyšíte jeho vliv dnes?

Druhá mantra zní: Nirvana smetla ze scény zbytnělý stadionový rock i afektovaný hair metal. Vážně? Do poloviny 90. let možná, ale podívejte se, kdo dnes vyprodává turné: U2, Bruce Springsteen, vrátili se Mötley Crüe a pořád to zkoušejí Def Leppard a Bon Jovi. I ten Michael Jackson, kterého Nevermind sejmulo z vrcholu hitparády Billboard, by na tom byl dneska líp.

Lewis trefil v obou případech. V době, kdy se mašinérií mainstreamu ještě dalo pohnout jako monolitickým celkem, byla Nirvana poslední rocková kapela, které se to podařilo. Kdybyste ale na dnešní scéně hledali po tomhle prudkém stočení volantu do protisměru nějaké stopy, neobjevíte ani gumovou dráhu brzdících pneumatik.

 

Zakonzervovaný milník masové kultury

Přitom můžete s klidem prohlásit, že od Cobainovy sebevraždy, kdy se Nirvana dočkává střízlivého zhodnocení, vyjednává se o její pozici na scéně, zkoumá se její dědictví-  a to vše bez hysterického omílání emotivních vět o „mučedníkovi slávy“ a mystéria osudové tragedie

Není podstatné, že fanoušci, Courtney Love i bývalí členové Nirvany málem spolkli jazyk, když zjistili, že v páté edici hry Guitar Hero si můžete avatara Kurta Cobaina odemknout i pro skladby jiných interpretů a nechat ho trsat na Bon Jovi nebo Megadeth.

To se dá vyprávět jako fór; důležitější je, že znenadání vylezly kapely – The Horrors počínaje a An Experiment on a Bird in the Air Pump konče – které Nirvanu poprvé berou jinak než jako jednou provždy zakonzervovaný milník masové kultury s 26 miliony prodanými kopiemi přelomového alba.

Znovunalezenému vitálnímu čtení kapely, která definovala konec milénia, pomáhají nyní dvě klíčové nahrávky: záznam vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1992 a reedice k 20. výročí debutu Bleach.

Nevzpomenete si na citovanější, více připomínaný, oslavovanější nebo symboličtější koncert devadesátý let, než je Nirvana na Readingu v srpnu 1992; a jestli jo, tak mi napište do mailu svoji adresu a já si pokorně přijdu poslechnout, který jiný to teda je.

Nirvana se ocitla na zenitu. Nevermind bylo dávno platinové, Smells Like Teen Spirit v nepřetržité rotaci na MTV a z kapely, která před rokem hrála během prvního dne festivalu, se stal headliner, který si vybíral, jaká jména se objeví na programu vrcholného dne Readingu

Nirvana a Steve Albini

Po internetu koloval autentický dopis, který producent Steve Albini poslal všem třem členům Nirvany v roce 1993, tedy v době, kdy se chystali natáčet svoji třetí, a jak se později ukázalo, taky poslední desku In Utero.

Kopie dopisu je součástí luxusní edice alba, která vychází k dvacátému výročí vydání nahrávky. Zároveň ale jde o vzácný důkaz toho, jak složitě se album rodilo. Albini totiž cítil potřebu ujistit se, že je s členy tehdy už světově proslulé kapely naladěný na stejnou vlnu.

V jednom z odstavců několikastránkového dopisu Albini píše: „Většina dnešních producentů vnímá desku jako projekt a kapelu jenom jako součást tohoto projektu. Cílem je podle nich pečlivě navrstvit jednotlivé nástroje tak, aby dosáhli předem vytyčeného zvuku. Pokud během toho kapelu trošku zmanipulují, nevadí to, pokud to slouží cíli. Můj přístup je přesně opačný.“

Rychlý proces

Tohle kapela potřebovala. Po vydání komerčního trháku Nevermind se totiž Nirvana začala měnit v nevábný popkulturní artefakt – tím se sice pro většinu hudebního publika nakonec taky stala, v roce 1993 ale bylo přece jenom ještě příliš brzo.
Kurt Cobain chtěl mluvit, zpívat a řvát, především o tom, jak jej úspěch předchozí desky Nevermind vykolejil – společně s jeho špatným zdravotním stavem a narozením dcery Frances Bean šlo o zásadní stresové faktory, které chtěl Cobain pomocí ostré hudby vyhnat ze své hlavy.
Logicky si vzal na pomoc producenta (on sám o sobě zásadně mluvil jako o zvukovém inženýrovi), který byl proslulý svým minimalistickým přístupem k natáčení desek. Albini byl obvykle schopný zachytit charakteristický zvuk kapely za jeden nebo dva dny, na konec zmíněného dopisu Nirvaně ostatně připojil lakonický vzkaz: „Pokud vzniká deska déle než týden, buďte si jistí, že to někdo pořádně zkazil“.

Natáčení alba In Utero sice nakonec trvalo déle než onen týden, v kontextu toho, jakým způsobem bylo tehdy běžné pracovat, šlo ale o nebývale rychlý proces.

Nekompromisní výsledek

Nebývale nekompromisní byl i výsledek – Albini potvrdil svou pověst člověka, který nechává kapele volné ruce, řídil se heslem: „Když máte skvělého bubeníka a kvalitní bicí soupravu, prostě k tomu hoďte pár mikrofonů“, a z jeho studia tak vyšla Nirvana vyzbrojená intenzivním albem, které mělo být plivnutím do tváře nejenom nahrávací firmě, ale i stále rostoucímu zástupu fanoušků.

Nevyšlo ale ani jedno. Ještě než se album In Utero k posluchačům vůbec dostalo, zaseklo se právě u představitelů labelu DGC, kteří pochopitelně získali pocit, že album nemá stejný komerční potenciál jako Nevermind. Po několika týdnech neshod tedy label najal producenta R.E.M. Scotta Litta, který provedl drobné změny ve zvuku a kompletně zremixoval singly Heart-Shaped Box a All Apologies.

Albini se sice od Scotta Litta distancoval, přesto desce původní syrová energie ani moc nechyběla. Všudypřítomný ironický a sarkastický duch, který Cobain podvratně procpal do většiny textů, fanouškům učaroval – při zpětné interpretaci navíc nabídl spoustu indicií vedoucích k sebevraždě, kterou Cobain nakonec spáchal zhruba půl roku po vydání alba.

Ve světle masivního obchodního úspěchu desky (pětinásobná platina, téměř pět milionů prodaných kusů) je velmi snadné zapomenout na to, že jde vlastně o velmi niterné a intimní vyznání.

Právě dvacáté výročí ale nabízí víc než dobrou příležitost odhrnout nánosy popkulturních odkazů, zbavit se lidí, kteří na Nirvaně parazitují a znovu si uvědomit, že největší síla Nirvany nebyla v revolučním pojetí zvuku, ale v naprosté oddanosti věci.

Cobain svlékaný z kůže

Cobain byl tak pevně přikovaný k myšlence natočit opravdovou a syrovou desku, až to může z dnešního pohledu působit až směšně. Deska In Utero totiž nemanipuluje, nekalkuje s posluchačem a i s odstupem dvou dekád se zdá, jakoby vůbec nebyla součástí tehdejšího hudebního proudu.

Samotný název prozrazuje silnou touhu Cobaina vrátit se zpět do bezpečí dělohy, už ve druhé skladbě Scentless Apprentice ale sám vyvolává neutuchající dojem ohrožení: zpívá tak, jakoby se u toho svlékal z kůže.

In Utero je dvousečná zbraň – skladba Rape Me si bezostyšně utahuje z předchozího megahitu Smells Like Teen Spirit, zmíněný singl Heart-Shaped Box naopak veškeré ostny ironie postrádá – spíš než cokoliv jiného jde o zoufalý výkřik uvězněného člověka, který se, stejně jako samotná píseň, pohybuje ve dvou extrémech – tiché kontemplaci a agresivní explozi.

Speciální výroční vydání desky In Utero obsahuje i zbrusu nové mixy, které nepřipravil nikdo jiný, než samotný Albini. Přestože změna ve zvuku je slyšitelná, můžeme ji připsat spíš na vrub notorické známosti původních skadeb než čemukoliv jinému. Slouží spíše jako studijní materiál pro oddané fanoušky.

Bylo by ale škoda myslet si, že je In Utero určeno jenom jim – samotná deska totiž může stejně dobře zapůsobit i na celou řadu posluchačů, pro které je Kurt Cobain spíše marketingová značka než osobitý hudebník a kteří mají pocit, že Nirvana zaprodala sama sebe a do současného atomizovaného hudebního světa už nemůže vstupovat. Nejlepší nahrávka z úzké diskografie Nirvany v každé jedné skladbě dokazuje, že to tak není.

« Older posts

© 2018 Nirvana-shop.cz

Theme by Anders NorenUp ↑