Recenze – Proč už nemůžu poslouchat Nevermind, nazval na začátku listopadu svoji glosu pro NME Luke Lewis  a dotknul se v ní dvou podstatných mýtů o Nirvaně.

První: Nevermind bylo tak vlivné, že přes noc změnilo rock. Vážně?  Do poloviny 90. let možná, ale kdy slyšíte jeho vliv dnes?

Druhá mantra zní: Nirvana smetla ze scény zbytnělý stadionový rock i afektovaný hair metal. Vážně? Do poloviny 90. let možná, ale podívejte se, kdo dnes vyprodává turné: U2, Bruce Springsteen, vrátili se Mötley Crüe a pořád to zkoušejí Def Leppard a Bon Jovi. I ten Michael Jackson, kterého Nevermind sejmulo z vrcholu hitparády Billboard, by na tom byl dneska líp.

Lewis trefil v obou případech. V době, kdy se mašinérií mainstreamu ještě dalo pohnout jako monolitickým celkem, byla Nirvana poslední rocková kapela, které se to podařilo. Kdybyste ale na dnešní scéně hledali po tomhle prudkém stočení volantu do protisměru nějaké stopy, neobjevíte ani gumovou dráhu brzdících pneumatik.

 

Zakonzervovaný milník masové kultury

Přitom můžete s klidem prohlásit, že od Cobainovy sebevraždy, kdy se Nirvana dočkává střízlivého zhodnocení, vyjednává se o její pozici na scéně, zkoumá se její dědictví-  a to vše bez hysterického omílání emotivních vět o „mučedníkovi slávy“ a mystéria osudové tragedie

Není podstatné, že fanoušci, Courtney Love i bývalí členové Nirvany málem spolkli jazyk, když zjistili, že v páté edici hry Guitar Hero si můžete avatara Kurta Cobaina odemknout i pro skladby jiných interpretů a nechat ho trsat na Bon Jovi nebo Megadeth.

To se dá vyprávět jako fór; důležitější je, že znenadání vylezly kapely – The Horrors počínaje a An Experiment on a Bird in the Air Pump konče – které Nirvanu poprvé berou jinak než jako jednou provždy zakonzervovaný milník masové kultury s 26 miliony prodanými kopiemi přelomového alba.

Znovunalezenému vitálnímu čtení kapely, která definovala konec milénia, pomáhají nyní dvě klíčové nahrávky: záznam vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1992 a reedice k 20. výročí debutu Bleach.

Nevzpomenete si na citovanější, více připomínaný, oslavovanější nebo symboličtější koncert devadesátý let, než je Nirvana na Readingu v srpnu 1992; a jestli jo, tak mi napište do mailu svoji adresu a já si pokorně přijdu poslechnout, který jiný to teda je.

Nirvana se ocitla na zenitu. Nevermind bylo dávno platinové, Smells Like Teen Spirit v nepřetržité rotaci na MTV a z kapely, která před rokem hrála během prvního dne festivalu, se stal headliner, který si vybíral, jaká jména se objeví na programu vrcholného dne Readingu