Nirvana-shop.cz

Trička a mikiny skupiny Nirvana

Category: O kapele (page 1 of 3)

Dokument Montage of Heck

Dokument Montage of Heck

 

„Každý chce zapadnout,“ řekl kdysi Kurt Cobain v jednom z dlouhé řady televizních rozhovorů. Asociál ve flanelce se pokoušel zapadnout už jako puberťák, ale lépe se cítil v příšeří svého pokoje, kde si na kytaru přehrával Germs nebo Big Black. Pak ho přijali, a nejenom seattleští „whitetrash“ sígři, které potkával na koncertech, jeho kapela Nirvana se dočkala s přelomovou deskou Nevermind masového úspěchu. Cobain to neunesl. Nový dokument Montage of Heck ale nevypráví neustále omílaný příběh bezpečně usazený v rockové mytologii, zaměřuje se mnohem víc na ikonického hudebníka jako pochybovačného dvacátníka než sebejistého rockera.

 

Přes čtyři tisíce stran deníkových zápisků nebo nespočet kazet domácího videa, které Cobainově matce, manželce Courtney Love nebo dceři Francese Bean zůstaly, nás hned ze začátku zavedou do domku, kde malý Kurt vyrůstal a kde měla zanedlouho rodinná idylka shořet jako zašlá fotografie. Neklidné dítě, jež muselo neustále něco dělat, se bálo osamění, a proto pro něj byl v devíti letech rozvod rodičů obzvláště bolestivý. Matka s otcem a dalšími příbuznými si jej pak v pozdějším věku přehazovali. Na návraty domů se netěšil stejně jako do školy, kde se mu vrstevníci posmívali nejenom kvůli prvnímu, nepříliš zdařenému sexuálnímu zážitku. Co se mu odehrávalo v hlavě a později se taky otisklo do textů Nirvany, mají přiblížit sekvence složené z depresivních deníkových kreseb.

Hlas pro generační konflikt, který si ve svých fantaziích představoval jako z filmu Over the Edge, kde chuligánští teenageři převezmou vládu nad městem, našel v hlasité kytarové hudbě. Americká nezávislá scéna byla v 80. letech soustředěná mezi městy Seattle a Olympia a Cobain byl tehdy v centru dění. Kreslení komiksů, neustálé hraní na kytaru, nahrávání písniček a zvukových experimentů na kazeťák, ze kterých by se údajně dalo sestavit i posmrtné sólové album – tak Cobain trávil čas ve skromném bytě, kde bydlel se svou tehdejší přítelkyní Tracy Marander. Podobné momenty zachycuje dokument v animovaných pasážích. „Všechno naznačovalo, že nikdy nebude mít normální práci,“ vzpomíná o něco později Marander, která ho musela živit. Nedlouho potom dostala Nirvana smlouvu se seattleským vydavatelstvím Sub Pop, kde vydala svou první desku Bleach. Tady taky začínala Cobainova závislost na heroinu.

„Musíš je vidět naživo. Kurt Cobain je jako Ježíš. Lidé ho milují. V podstatě se vznáší nad publikem,“ šeptal do ucha zakladatel Sub Popu Bruce Pavitt někde po koncertě Kim Gordon ze Sonic Youth. Jenom za dva roky stihla Nirvana vyrůst z undergroundové garážovky do kapely, kterou podepsalo velké vydavatelství a která plní titulky hudebních časopisů. Mainstreamová média se tak začala ptát, odkud Nirvana pochází, a Seattle se dostal pod palbu otázek novinářů. Ono zaprodání, které bylo Nirvaně a dalším kapelám vyčítáno, dokument důsledně obchází – v Montage of Heck nejde ani tolik o hudbu, jako o Cobainův osobní život. Proto režisér Brett Morgen všechen povyk kolem alba Nevermind vtěsná do krátké výpovědi Cobainovy matky, která vzpomíná na den, kdy jí její syn přinesl master desky domů. Když ho poslouchala, řekla mu prý jenom: „Na tohle nejsi připravený.“

Výsledek obrázku pro cobain s rodinou

Každý velký příběh musí mít taky velkou lásku – tou byl v tomto případě bouřlivý vztah a manželství s „grungeovou Yoko Ono“ Courtney Love, která byla později obviňovaná z Cobainovy smrti. Fanoušci si právem stěžují, že je Love ve filmu vykreslena až příliš shovívavě. Kromě bulvárních titulků o ní nepadne ani náznak kritiky, přesto právě taková Kim Gordon nebo třeba bubeník Nirvany Dave Grohl (ten v dokumentu chybí, neměl prý čas), se kterým se Love dlouho soudila, by měli co říct. Prostor pro fantazírování pak dává samotný fakt, že vznik Montage of Heck iniciovala sama Love.

 

Související obrázek

Videozáznamy z narozeninové oslavy jejich dcery se v dokumentu střídají se záběry domácnosti, kde byla heroinová dávka důležitější než teplá večeře. Někdy až příliš natahované a zdlouhavé pasáže jsou pak mnohem drásavější než cokoliv, co bylo o Cobainově závislosti napsáno nebo natočeno. Právě díky tomuto přímému vhledu do Cobainova osobního života dokument Montage of Heck vyčnívá ze zástupu dalších. Pro média šťavnatou smrt, která taky nesmí v žádném velkém příběhu chybět, pak na černé obrazovce ohlásí pouze stručné oznámení. Místo nekonečných konspiračních teorií po něm následují závěrečné titulky.

MTV Unplugged in New York

MTV Unplugged in New York je akustický koncert grungeové skupiny Nirvana. Deska vyhrála cenu Grammy v roce 1996 a roku 2007 vyšel videozáznam. Je zajímavé, že skupina zahrála jen asi polovinu svých skladeb, zbytek byly coververze nepříliš známých kapel jako The Vaselines, Meat Puppets (dva členové Meat Puppets se ke koncertu připojili), David Bowie a Lead Belly.

Největším hitem, který zahráli, bylo zřejmě Come As You Are. Na koncert měl Kurt speciální požadavky, jako třeba černé svíčky. Producent se ho ptal: „Myslíš jako na pohřbu?“, načež se dočkal odpovědi, že ano. Kurt nám trochu prozradil, jak vznikla skladba „Dumb“ – když měli po „Dumb“ hrát „Polly“ řekl, že je nebudou hrát hned za sebou, protože je to úplně ta samá skladba. Na koncertě také zazněla krátká coververze Sweet Home Alabama od Lynyrd Skynyrd, ovšem Kurt jenom mumlal, protože neznal slova. Kromě této skladby měla skupina tendence zahrát skladby jako „Sliver“, „Scentless Apprentice“, „In Bloom“ či „Negative Creep“ (u které si členové přiznali, že už ani neví jak se vlastně hraje) a ke konci koncertu zvažovali také třeba „D-7“.

Roku 2003 jej časopis Rolling Stone vyhlásil 313. nejlepším albem všech dob. Tentýž časopis jej také vyznamenal 95. místem v seznamu nejlepších alb devadesátých let.

 

Výsledek obrázku pro nirvana mtv

Postava Kurta Cobaina v počítačové hře dráždí bývalé členy Nirvany i jeho ženu

Postava Kurta Cobaina v počítačové hře dráždí bývalé členy Nirvany i jeho ženu

 

Ani ne tak fakt, že Cobain ve hře vystupuje, ale skutečnost, že kromě známých skladeb Nirvany může postavička hrát i skladby jiných autorů. To je hlavní důvod rozlícení baskytaristy Krista Novoselice a bubeníka Dave Grohla.

 

„Věděli jsme, že tam bude použita Kurtova podoba a že ta postava zahraje dvě písně Nirvany. Netušili jsme ale, že ji hráči mohou ovládat a použít k hraní jakékoli jiné písně. Vyzýváme Activision, aby Kurtovu podobu nedávali takto hráčům k dispozici,“ napsali hudebníci ve společném prohlášení.

 

Ve hře Guitar Hero 5 si totiž hráč může hudebníka vybrat a přiřadit k němu pětaosmdesát různých skladeb včetně Smells Like Teen Spirit a  Lithium od Nirvany. Kromě Cobaina jsou mezi volitelnými hudebníky třeba Carlos Santana nebo Johnny Cash.

Vydavatele hry chce bývalá Cobainova žena dokonce zažalovat. Jí k tomu stačilo už jen to, že je Cobain ve hře vůbec použit, doslova to označila za „hanebnost“.

 

Nikdy prý nedala svolení k vytvoření Cobainovy digitální podoby a Kurt sám by se takové digitální hry, nemluvě o svém zpodobení v ní, štítil. Společnost Activision proti tomu tvrdí, že si vyžádala náležité licence a že je Love pod svolením podepsána.

Výsledek obrázku pro guitar hero 5 kurt cobain

Kurt zobrazený ve hře…

Výsledek obrázku pro guitar hero 5 kurt cobain

„Nikdy jsem Nirvanu neposlouchala,“ – Frances Bean

„Nikdy jsem Nirvanu neposlouchala,“ říká na začátku otevřeného rozhovoru pro hudební magazín Rolling Stone Cobainova dcera Frances Bean v den 21. výročí jeho smrti. Spíš ji baví Oasis, Mercury Rev a Brian Jonestown Massacre. „Sorry, promotéři z Universalu,“ dodala sarkasticky mladá umělkyně, které byl jenom rok a půl, když si její táta prostřelil hlavu.

Přesto uznává, že její táta byl génius. „On nechtěl být žádným mluvčím své generace,“ říká Frances, která i přes nízký věk produkovala dokument o svém otci Montage of Heck. A svěřila se také, že některé jeho slavné písně ji stále umí spolehlivě dohnat k slzám. „Territorial Pissing je k*rva dobrej song. A Dumb, u toho brečím pokaždé, když to slyším. Je to ořezaná verze Kurta samého. Kurta na drogách, čistého, Kurta, který se cítil nepatřičně, když ho nazývali hlasem své generace,“ popisuje Frances.

„Nebylo mi vůbec trapně, že nejsem fanoušek jeho hudby. Naopak bych se cítila dost blbě, kdybych jeho hudbu hltala,“ přiznává Frances, z níž se stala vizuální umělkyně. „Když mi bylo patnáct, uvědomila jsem si, že tátovi neuteču. Byl všude, v rádiu, když jsem jela v autě. Je prostě větší než můj život. A naše kultura je doslova posedlá mrtvými muzikanty. Milujeme stavět je na piedestaly,“ říká otevřeně.

Kdyby byl Kurt obyčejnej chlápek, který opustil svou rodinu… Ale on nebyl. Inspiruje lidi, kteří ho adorují a dělají z něj svatého Kurta.Když zemřel, stal se z něj ještě větší velikán. Až by člověk řekl, že slavnější už být nemůže, ale byl,“ netají se se svými pocity vůči otci jeho dcera, která v rozhovoru pro Rolling Stone poodhalila, proč si myslí, že její slavný otec spáchal sebevraždu.

„Kurt dospěl do bodu, že nakonec musel obětovat každý kousek sebe. Sám byl uměním. Celý svět to po něm chtěl,“ řekla Frances v rozhovoru. „To byl, myslím, jeden z hlavních spouštěčů, proč začal cítit, že tu nechce být a že lidi budou bez něj šťastnější,“ dodala.

„Ke každému slavnému člověku patří trochu maniakálnosti a šílenství. Můj táta byl hodně ambiciózní, ale měl toho naloženého hodně, což nemohly zvládnout ani jeho ambice. Chtěl, aby kapela byla úspěšná, ale nechtěl být žádným zk*rveným hlasem své generace,“ tvrdí jeho dcera.

Ale ve skutečnosti, kdyby žil, tak já bych měla tátu. To by byl ten nejúžasnější zážitek,“ říká dnes 22letá Frances Bean, která se odmítá podílet na zesilování Kurtova kultu.

I když nás táta opustil tím nejhorším možným způsobem, stále ho lidi romanticky uctívají. Protože jemu bude navždy 27 let. Sláva umělce má jen omezené trvání. Ale Kurt už nikdy nezestárne, pořád bude skvělý a pořád bude krásný,“ říká o otci, který odešel na vrcholu své kariéry 5. dubna 1994, jen pár dnů před svým pražským vystoupením. Prostřelil si hlavu ve svém domě, jeho tělo bylo nalezeno až tři dny poté.

jeden z článku o Nirváně

Recenze – Proč už nemůžu poslouchat Nevermind, nazval na začátku listopadu svoji glosu pro NME Luke Lewis  a dotknul se v ní dvou podstatných mýtů o Nirvaně.

První: Nevermind bylo tak vlivné, že přes noc změnilo rock. Vážně?  Do poloviny 90. let možná, ale kdy slyšíte jeho vliv dnes?

Druhá mantra zní: Nirvana smetla ze scény zbytnělý stadionový rock i afektovaný hair metal. Vážně? Do poloviny 90. let možná, ale podívejte se, kdo dnes vyprodává turné: U2, Bruce Springsteen, vrátili se Mötley Crüe a pořád to zkoušejí Def Leppard a Bon Jovi. I ten Michael Jackson, kterého Nevermind sejmulo z vrcholu hitparády Billboard, by na tom byl dneska líp.

Lewis trefil v obou případech. V době, kdy se mašinérií mainstreamu ještě dalo pohnout jako monolitickým celkem, byla Nirvana poslední rocková kapela, které se to podařilo. Kdybyste ale na dnešní scéně hledali po tomhle prudkém stočení volantu do protisměru nějaké stopy, neobjevíte ani gumovou dráhu brzdících pneumatik.

 

Zakonzervovaný milník masové kultury

Přitom můžete s klidem prohlásit, že od Cobainovy sebevraždy, kdy se Nirvana dočkává střízlivého zhodnocení, vyjednává se o její pozici na scéně, zkoumá se její dědictví-  a to vše bez hysterického omílání emotivních vět o „mučedníkovi slávy“ a mystéria osudové tragedie

Není podstatné, že fanoušci, Courtney Love i bývalí členové Nirvany málem spolkli jazyk, když zjistili, že v páté edici hry Guitar Hero si můžete avatara Kurta Cobaina odemknout i pro skladby jiných interpretů a nechat ho trsat na Bon Jovi nebo Megadeth.

To se dá vyprávět jako fór; důležitější je, že znenadání vylezly kapely – The Horrors počínaje a An Experiment on a Bird in the Air Pump konče – které Nirvanu poprvé berou jinak než jako jednou provždy zakonzervovaný milník masové kultury s 26 miliony prodanými kopiemi přelomového alba.

Znovunalezenému vitálnímu čtení kapely, která definovala konec milénia, pomáhají nyní dvě klíčové nahrávky: záznam vystoupení na festivalu v Readingu v roce 1992 a reedice k 20. výročí debutu Bleach.

Nevzpomenete si na citovanější, více připomínaný, oslavovanější nebo symboličtější koncert devadesátý let, než je Nirvana na Readingu v srpnu 1992; a jestli jo, tak mi napište do mailu svoji adresu a já si pokorně přijdu poslechnout, který jiný to teda je.

Nirvana se ocitla na zenitu. Nevermind bylo dávno platinové, Smells Like Teen Spirit v nepřetržité rotaci na MTV a z kapely, která před rokem hrála během prvního dne festivalu, se stal headliner, který si vybíral, jaká jména se objeví na programu vrcholného dne Readingu

Nirvana a Steve Albini

Po internetu koloval autentický dopis, který producent Steve Albini poslal všem třem členům Nirvany v roce 1993, tedy v době, kdy se chystali natáčet svoji třetí, a jak se později ukázalo, taky poslední desku In Utero.

Kopie dopisu je součástí luxusní edice alba, která vychází k dvacátému výročí vydání nahrávky. Zároveň ale jde o vzácný důkaz toho, jak složitě se album rodilo. Albini totiž cítil potřebu ujistit se, že je s členy tehdy už světově proslulé kapely naladěný na stejnou vlnu.

V jednom z odstavců několikastránkového dopisu Albini píše: „Většina dnešních producentů vnímá desku jako projekt a kapelu jenom jako součást tohoto projektu. Cílem je podle nich pečlivě navrstvit jednotlivé nástroje tak, aby dosáhli předem vytyčeného zvuku. Pokud během toho kapelu trošku zmanipulují, nevadí to, pokud to slouží cíli. Můj přístup je přesně opačný.“

Rychlý proces

Tohle kapela potřebovala. Po vydání komerčního trháku Nevermind se totiž Nirvana začala měnit v nevábný popkulturní artefakt – tím se sice pro většinu hudebního publika nakonec taky stala, v roce 1993 ale bylo přece jenom ještě příliš brzo.
Kurt Cobain chtěl mluvit, zpívat a řvát, především o tom, jak jej úspěch předchozí desky Nevermind vykolejil – společně s jeho špatným zdravotním stavem a narozením dcery Frances Bean šlo o zásadní stresové faktory, které chtěl Cobain pomocí ostré hudby vyhnat ze své hlavy.
Logicky si vzal na pomoc producenta (on sám o sobě zásadně mluvil jako o zvukovém inženýrovi), který byl proslulý svým minimalistickým přístupem k natáčení desek. Albini byl obvykle schopný zachytit charakteristický zvuk kapely za jeden nebo dva dny, na konec zmíněného dopisu Nirvaně ostatně připojil lakonický vzkaz: „Pokud vzniká deska déle než týden, buďte si jistí, že to někdo pořádně zkazil“.

Natáčení alba In Utero sice nakonec trvalo déle než onen týden, v kontextu toho, jakým způsobem bylo tehdy běžné pracovat, šlo ale o nebývale rychlý proces.

Nekompromisní výsledek

Nebývale nekompromisní byl i výsledek – Albini potvrdil svou pověst člověka, který nechává kapele volné ruce, řídil se heslem: „Když máte skvělého bubeníka a kvalitní bicí soupravu, prostě k tomu hoďte pár mikrofonů“, a z jeho studia tak vyšla Nirvana vyzbrojená intenzivním albem, které mělo být plivnutím do tváře nejenom nahrávací firmě, ale i stále rostoucímu zástupu fanoušků.

Nevyšlo ale ani jedno. Ještě než se album In Utero k posluchačům vůbec dostalo, zaseklo se právě u představitelů labelu DGC, kteří pochopitelně získali pocit, že album nemá stejný komerční potenciál jako Nevermind. Po několika týdnech neshod tedy label najal producenta R.E.M. Scotta Litta, který provedl drobné změny ve zvuku a kompletně zremixoval singly Heart-Shaped Box a All Apologies.

Albini se sice od Scotta Litta distancoval, přesto desce původní syrová energie ani moc nechyběla. Všudypřítomný ironický a sarkastický duch, který Cobain podvratně procpal do většiny textů, fanouškům učaroval – při zpětné interpretaci navíc nabídl spoustu indicií vedoucích k sebevraždě, kterou Cobain nakonec spáchal zhruba půl roku po vydání alba.

Ve světle masivního obchodního úspěchu desky (pětinásobná platina, téměř pět milionů prodaných kusů) je velmi snadné zapomenout na to, že jde vlastně o velmi niterné a intimní vyznání.

Právě dvacáté výročí ale nabízí víc než dobrou příležitost odhrnout nánosy popkulturních odkazů, zbavit se lidí, kteří na Nirvaně parazitují a znovu si uvědomit, že největší síla Nirvany nebyla v revolučním pojetí zvuku, ale v naprosté oddanosti věci.

Cobain svlékaný z kůže

Cobain byl tak pevně přikovaný k myšlence natočit opravdovou a syrovou desku, až to může z dnešního pohledu působit až směšně. Deska In Utero totiž nemanipuluje, nekalkuje s posluchačem a i s odstupem dvou dekád se zdá, jakoby vůbec nebyla součástí tehdejšího hudebního proudu.

Samotný název prozrazuje silnou touhu Cobaina vrátit se zpět do bezpečí dělohy, už ve druhé skladbě Scentless Apprentice ale sám vyvolává neutuchající dojem ohrožení: zpívá tak, jakoby se u toho svlékal z kůže.

In Utero je dvousečná zbraň – skladba Rape Me si bezostyšně utahuje z předchozího megahitu Smells Like Teen Spirit, zmíněný singl Heart-Shaped Box naopak veškeré ostny ironie postrádá – spíš než cokoliv jiného jde o zoufalý výkřik uvězněného člověka, který se, stejně jako samotná píseň, pohybuje ve dvou extrémech – tiché kontemplaci a agresivní explozi.

Speciální výroční vydání desky In Utero obsahuje i zbrusu nové mixy, které nepřipravil nikdo jiný, než samotný Albini. Přestože změna ve zvuku je slyšitelná, můžeme ji připsat spíš na vrub notorické známosti původních skadeb než čemukoliv jinému. Slouží spíše jako studijní materiál pro oddané fanoušky.

Bylo by ale škoda myslet si, že je In Utero určeno jenom jim – samotná deska totiž může stejně dobře zapůsobit i na celou řadu posluchačů, pro které je Kurt Cobain spíše marketingová značka než osobitý hudebník a kteří mají pocit, že Nirvana zaprodala sama sebe a do současného atomizovaného hudebního světa už nemůže vstupovat. Nejlepší nahrávka z úzké diskografie Nirvany v každé jedné skladbě dokazuje, že to tak není.

Zajimavosti o Smells Like Teen Spirit

Smells Like Teen Spirit

 

  • Píseň je považována za hymnu 90. let.
  • Název „Smells Like Teen Spirit“ je odvozen od nápisu na stěně při párty členů Nirvany a Bikini Kill, který na zeď nastříkala Kathleen Hanna: „kurt smells like teen spirit“, což je doslova „kurt voní jako náctiletá duše“.
  • Text má vyjadřovat Kurtovy pocity, když byl náctiletým.
  • Je trochu problém textu porozumět, jeho doslovný překlad je nemožný, protože nikdy nebyl uveřejněn oficiální text – tedy vychází se pouze z odposlechu. A jelikož textu nejde moc rozumět, a navíc je velmi nejednoznačný, můžeme o něm jen diskutovat.
  • Původní melodii zpěvu prý musel upravit, aby nešlo poznat jak moc je inspirována Pixies.
  • Na skladbě se údajně, více než na ostatních skladbách, podíleli také Krist Novoselic a Dave Grohl.
  • „Teen Spirit“ byl název ženského deodorantu, který používala Tobi Vail (tehdejší Kurtova přítelkyně). Kurt o existenci onoho deodorantu neměl ponětí do doby, něž se ho v rozhovoru zeptali, proč pojmenoval píseň podle ženského deodorantu.
  • Kurt Cobain začal postupem času tuto píseň nenávidět. Bylo to proto, že mnozí fanoušci Nirvany neznali kromě Smells Like Teen Spirit žádnou jinou píseň a dožadovali se jí na každém koncertu. Cobain nechápal proč je píseň tak oblíbená a sám považoval za důležitější písně na albu Nevermind hlavně „In Bloom“, „Lithium“ a „Come As You Are“.
  • MTV Music Video Awards – 1992 – Cena diváků – „Smells Like Teen Spirit“.
  • Grammy – 1992 – Nejlepší rocková píseň – „Smells Like Teen Spirit“.
  • Grammy – 1992 – Nejlepší hardrockový výkon – „Smells Like Teen Spirit“.
  • MTV Music Video Awards – 1992 – Videoklip roku – „Smells Like Teen Spirit“.
  • MTV Video Music Awards – 1992 – Nejlepší videoklip nového umělce – „Smells Like Teen Spirit“.
  • MTV Video Music Awards – 1992 – Nejlepší alternativní videoklip – „Smells Like Teen Spirit“.
  • Píseň pronikla na první místo hitparád v Belgii, Irsku, Novém Zélandu, Španělsku a Francii.
  • Samotný riff byl nejspíš vymyšlen jako zkomolenina “More Than A Feeling” skupiny Boston, důkazem by mohlo být to, že když už “Teen Spirit” Kurta štval, zkombinoval jeho riff právě s riffem More Than A Feeling. .
  • Uklízeč, kterého vidíte na začátku a v závěru videoklipu, má znázorňovat dřívější profesi Kurta Cobaina. Byl totiž vyhozen ze školy a právě v té samé škole, ze které ho vyhodili, dělal uklízeče..
  • Psal se rok 1990 a Kurta Cobaina zrovna okouzlila dvacetiletá bubenice skupiny Bikini Kill jménem Tobi Vail . O několik dní později napsala Tobiina spoluhráčka Kathleen Hannová na stěnu jeho ložnice : Kurt smells like teen spirit . Chtěla tím jen říct , že Kurt jde cítit pubertálním deodorantem Teen Spirit , který používala Tobi – Ovšem Kurtovi to přišlo velmi poetické .
  • Za pár týdnů dostal Cobain od své přítelkyně kopačky a na druhý den napsal skladbu Smells like teen spirit. Tehdy ještě začínala slovy : Kdo bude král a královna všech vyděděných teenagerů ? . Kurt ještě stále doufal , že to bude Kurt a Tobi . Nakonec tento verš s písně vyškrtl , takže z pódia nikdy nezazněl .
  • Dokonce se tahle skladba původně neměla objevit ani na desce Nevermind – Cobain měl strach , že publikum odhalí , že se píseň až příliš podobá jedné skladbě od bostonské skupiny Pixies . Nepoznalo . A tak vznikl největší hit skupiny Nirvana , nejslavnější píseň devadesátých let , hymna grungeového hnutí .
  • Časopis Rolling Stone zařadil píseň na 9. místo v žebříčku 500 nejlepších skladeb všech dob.
  • Část textu písně „Here we are now, entertain us“ říkával Kurt Cobain vždy, když přišel na party.
  • Můžeme ji slyšet ve filmu Pan

Kdo byl ? Duše kapely Kurt Cobain….

Kdo byl ? Duše kapely Kurt Cobain….

 

„Nazvat ho opravdovým originálním zjevem hudební scény první poloviny 90. let znamená jeho význam ještě dosti podcenit,“ tvrdí autor biografie Heavier Than Heaven spisovatel a hudební publicista Charles R. Cross. S Kurtem Cobainem (1967-1994) se setkal několikrát a proto má spousty zajímavých informací z první ruky. „I když si odmyslíme jeho hudební a umělecký talent vůbec, vyjeví se nám v ostrém světle osobnost, jejíž jakási odlidštěnost a cizota neustále bojovala s dětskou duší kdesi uvnitř, což vytvářelo obraz, který mnohé, kdo se s Kurtem setkali, zároveň přitahoval i děsil.“ Muž s maskou? Génius proti své vůli? Oběť doby a přitom její znamení? Kurt Cobain fascinuje víc než kdy dříve. Následující řádky snad vnesou do celkového obrazu této nejednoznačné osobnosti další paprsky světla. Anebo taky ne, protože, jak říká Cross „Cobain slouží jako čítankový příklad člověka, kterého čím více poznáváme, tím je pro nás tajemnější“.

MOJE MILOVANÁ NEMOC
I když Cobain opakovaně prohlašoval, že album Nevermind byl jenom jeho obyčejný pokus jak vykrást své oblíbené Pixies (bostonská kapela v období 1986¬1993), nebyl to ani záchvat falešné skromnosti, ale ani nic, co by mělo z hlediska postihnutí fenoménu Nirvany nějakou zásadnější faktografickou hodnotu. Nirvana mohla být nakrásně ovlivněna celou paletou rockových kapel, které Kurt poslouchal či obdivoval jako teenager, ale celek, který vytvořil, byl podstatně větší než jednotlivé komponenty. Po jeho smrti se objevily stovky psychoanalýz jeho osobnosti, ale žádný psychiatr si nevěděl rady s Kurtovou schizofrenií – na jedné straně si přál zemřít, na druhé se smrti strašně bál. Byl to člověk, který nebyl nikdy pokutován za překročení povolené rychlosti a koupil si volvo na základě doporučení, že je to to nejbezpečnější auto na světě. Přitom bral heroin po tak šílených dávkách, že předávkování se pro něj stalo v posledních dvou letech před smrtí něčím naprosto samozřejmým. Extrémní síly a vlivy, které postupně utvářely Cobainovu psýché, z něj učinily pacienta, který by mohl k vědecké práci inspirovat celé ctihodné univerzitní kolokvium zasloužilých vědátorů. Courtney Love tvrdí, že internisté jedné kalifornské nemocnice dodnes debatují o Cobainových nediagnostikovaných žaludečních potížích,  které ho ničily a žádný lékař mu nedokázal pomoci.Ve svých četných domáckých žurnálech, které si psal a ilustroval, své potíže ironicky nazýval „Cobainovou chorobou“: „Seru na hity, do historie vejdu touhle nemocí.“ V těchto tiskovinách je stejně tolik kreseb a zmínek o endoskopech, optických přístrojích k vyšetřování tělních dutin, jako třeba o kytarách. Když tuhletu proceduru prodělal už jako malý chlapec, endoskop vypadal stejně nestvůrně jako zahradní hadice. Nenáviděl ho k smrti, proto se jím nechal tak často fascinovat.

VIDÍM DO TEBE
Vidět do někoho takovým způsobem, to rozehrálo v Cobainově morbidně poetické duši další uměleckou strunku, která ještě zesílila jeho další fascinací. Tzv. Visible Man a Visible Woman, plastické modely mužského a ženského těla, vytvořené v 50. letech pro studenty anatomie k názorné výuce vnitřních orgánů, ho okouzlily a mnoho jich bylo nalezeno v jeho sbírkách. Kdo Cobaina navštívil kolem roku 1988, musel si jich – kromě zápachu několika krys a králíků, které choval – všimnout jako prvního. Zatímco jiní teenageři dávali dohromady modely autíček nebo lodí, Kurt skládal modely lidských koster a orgánů. Přímý účastník, který pomáhal katalogizovat hudebníkovu pozůstalost, uvádí: „Myslím si, že hlavně jeho svébytné kresby a malby jednou dojdou zaslouženého ocenění. Ale mezi mnoha obrazy, skicami, krabicemi, deskami a pásky jsme našli skoro třicet těchto modelů.“ Dodejme, že v perfektně neporušeném stavu. A to i přesto, že se často stěhoval a do podzimu 1991 byl prakticky bezdomovcem. Fakt, že v jeho chaotickém životě zůstaly nepoškozeny jen dokládá skutečnost, jak byl jimi posedlý, jak důležitou múzou pro něj byly. Ostatně, jeden z modelů netrůní nikde jinde než na obalu alba In Utero. Jeden artefakt v životní velikosti si vzal Cobain s sebou i jako součást turné v období 1993-94. Ctitelé Freuda se zatetelili blahem, V téměř každém městě nezapomněl navštívit místní krám s medikálními modely, za něž utrácel stovky tisíc dolarů. A bylo tu ještě něco děsivějšího.

VYKRADAČ HROBŮ
Jeho apartmá v seattleské Olympii působilo jako obludárium. Ještě než dal dohromady Nirvanu, všimli si sousedé zvláštních náboženských ikon, které visely na zdech – hlavně starobylé kříže a loutky a sochy Panny Marie, které „umělecky dotvářel“, znesvěcoval tím, že jim domalovával rudé proudy slz, vytékající z očí. To samotné děsilo sousedy už tak dost, díky bohu málokdo z nich věděl, že drtivá většina jeho sbírky byla zcizena ze hřbitova, který ležel kousek od jeho domova v Aberdeenu, ve státě Washington. Madona, ronící krvavé slzy, se stala dalším středobodem jeho uměleckých výtrysků, namaloval jich takové množství, že formu velmi zdokonalil. Kresba se v některých případech stala i objektem plakátů, zvoucích na první vystoupení Nirvany. Co víc, původní Cobainův záměr s přebalem alba Nevermind počítal s fotografií živé ženy, rodící pod vodou. Velmi se zasazoval o užití případných fotek a až po vleklých problémech, kdy si uvědomil, že mu to nikdo nepovolí, navrhl obal, jaký známe dnes. S tím souvisí i další zajímavý rys Cobainovy osobnosti. Byl to umělec, jehož původní plány na obaly desek byly obecně esteticky neúnosné, umělec, který vlastně věčně narážel na cenzorské nůžky, jimiž musela nahrávací společnost brousit jeho skandálně morbidní ideje. Kdykoli si však uvědomil, že by to mohlo mít negativní dopad na prodej, ustoupil. V mnoha rozhovorech toto téma otevřel, jako by se chtěl omlouvat za své postoje.

I to dokládá, že Cobain už navždy zůstane jednou z nejkontroverznějších rockových hvězd všech dob. V době, kdy se muzikanti báli jakýchkoli politických postojů jako čert kříže, aby si nepopudili část svých fanoušků, Cobain je vyhledával. Nirvana tak hrála na beneficích pro různé organizace – proti znásilňování, za lidská a zvířecí práva, za práva homosexuálů. Tyto aktivity čas od času přivály něco anonymních výhrůžek smrtí, což muselo Cobainovi, který o sebevraždě mluvil už jako malý chlapec, připadat jako obzvlášť podařený vtip. Neméně zajímavým aspektem Cobainova podivínského života byla i jeho fatální láska ke zvířatům. Dlouho se nemohl vzpamatovat z toho, že kdysi omylem zašlápl milovanou krysu Kitty, a doma měl malé ZOO – pět koček, čtyři krysy, dva králíky, papouška a hlavně zbožňované želvy, o kterých mluvil jako o svých dětech. Když zčistajasna kolem alba Nevermind prodal všechny želvy po padesáti dolarech za kus, způsobil tím všem, kteří o jeho lásce věděli, neuvěřitelný šok. Nikdo nechápal.

STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ
Jen ti nejbližší věděli, že to všechno je hlavně zničující důsledek drog, v tom čase se stal smrtelně závislým na heroinu. Stále ještě byl tzv. funkční závislák, kdy byl schopen skládat, koncertovat a dávat interview, ale jak se závislost prohlubovala a sílila, dramaticky se změnil i celý obraz jeho osobnosti. Sladkost a bezprostřednost jeho někdejší povahy se téměř vytratila, pronikla na povrch jen velmi sporadicky. Tragické je především to, že i když si změnu sám uvědomoval, cítil se naprosto bezbranný, aby ji mohl jakkoli zastavit. „Někdo, kdokoli, pomozte mi, proboha vás prosím,“ napsal v jednom úvodu svého domácího fanzinu v roce 1992. Snažil se závislosti zbavit, prodělal ne méně než pět rehabilitačních kúr, ale vše marno. Všechny pokusy naprosto selhaly a proto začátkem onoho roku 1994 vidě svou těžkou závislost jako jediný způsob své existence.

V době, kdy se jeho Nirvána octla na samotném vrcholu popularity a okolního respektu, skončily jeho satirické fanziny a deníky. Realita definitivně a bolestně vytěsnila fantazii, její poslední kapitola se stala zároveň i poslední kapitolou jeho faktického života.

10 věcí o Kur­tu Co­ba­i­no­vi

10 věcí, kte­ré jste ne­vě­dě­li o Kur­tu Co­ba­i­no­vi

 

1. V prvním roce školy byl Kurt známý jako podivínský student, který s sebou nosil krabičku na oběd s designem Snoopyho. Když žáci dostali za úkol přinést svou oblíbenou věc a popsat ji, Kurt přinesl fotku, na které byl on spolu s medvědím mládětem.

2. Na střední škole začal Kurt hrát na bubny pro školní kapelu – hudební výchova byla jeho oblíbeným předmětem. Frontman ho považoval za středně nadaného – jeho talent podle něj nebyl nijak zvlášť výjimečný, ale nebyl ani nejhorší.

3. Ve 14 letech Kurt řekl svému spolužákovi, že se stane populárním a bohatým muzikantem, který spáchá sebevraždu a odejde ze světa se ctí – tak jako Jimi Hendrix. Ani jeden z nich si neuvědomoval, že příčinou smrti Jimiho Hendrixe sebevražda nebyla.

4. Sebevražda Kurta obklopovala už od mládí. Spáchalo ji totiž několik jeho příbuzných a když bylo Kurtovi asi 13, narazil se svým spolužákem na dítě, které se oběsilo na stromě. Zírali na něj asi půl hodiny, než je vedení školy vyhnalo.

5. Když se chtěl jako nezletilý opít, Kurt a jeho kamarádi se domluvili s jedním alkoholikem, aby jim koupil alkohol. Koupili si přes něj pivo a zaplatili mu sladovým likérem.

6. Jeho oblíbené jídlo byly makaróny se sýrem.

7. Když ukončil studium na střední škole, často měnil zaměstnání. Jedna z nich byla pro Křesťanské sdružení mladých lidí (YMCU). Jednu noc tuto budovu s kamarády posprejoval. Další den v práci Kurt dostal nařízeno, aby to smyl.

8. Po vydání jejich prvního singlu “Love Buzz” v roce 1988 dal Kurt kopii rádiu a poté zůstal celý den v autě a čekal, než to pustí. Večer se na to vykašlal, sehnal si telefon a tu píseň si vyžádal sám.

9. O Kurtovi bylo známo, že se často chová riskantně. Ale rozhodně se tak nechoval při řízení auta. Řídil při cestě na první turné Nirvany. Ostatní členové skupiny mu pořád dokola vyčítali, že jede moc pomalu. Jeho tehdejší přítelkyně se zúčastnila zpracovávání dokumentu o Nirvaně po jeho smrti. Prohlásila, že řídil jako “malá stará paní”.

10. Když s ním měla jeho manželka Courtney Love poprvé sex, byla překvapena, že Kurt měl na sobě slipy s motivem zebry. Informovala ho, že by měl nosit boxerky a od té doby taky začal.

Překlad dopisu na rozloučenou Kuta Cobaina

 

Překlad dopisu na rozloučenou Kuta Cobaina:

 

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím
děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových
harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme
„etikou“ nezávislého života a s pohostinností vaší komunity, se ukázala být
velmi pravdivá. Příliš mnoho let jsem nepocítil vzrušení z poslechu nebo skládaní
hudby, čtení a psaní. Kvůli tomu se cítím nade vše vinen. Například před vstupem na
scénu, když světla zhasnou a dav začne fanaticky ječet, nepůsobí to na mě, jako to
působilo na Freddieho Mercuryho, který to zřejmě miloval, opájel se láskou a obdivem
davu, což je něco, co hluboce obdivuji a co mu závidím. Skutečností je, že už dál
nemůžu podvádět kohokoli z vás. Prostě to není fér ani pro vás ani pro mne. Nejhorší
zločin, jaký si dovedu představit, je okrádat lidi tím, že předstírám, že mě to, co
dělám, baví. Někdy mi připadá, že před vstupem na scénu by měly být píchačky. Dělal
jsem, co bylo v mých silách, abych si vážil toho, co mám (a já si toho vážím, věřte
mi, že ano, ale ne dost). Vážím si faktu, že já, že my jsme ovlivnili a pobavili
spousty lidí. Musím být jeden z těch narcistů, co si věcí začnou vážit, až je po
všem. Jsem příliš citlivý. Potřebuji být trochu lhostejný abych měl zase ten
enthusiasmus, co jsem míval jako dítě. Na našich posledních 3 turné se mi dařilo
daleko víc si vážit lidí, které jsem osobně znal a našich fanoušků, ale pořád
nedokážu překonat tu frustraci, pocit viny a soucitu, který ke každému chovám. V
každém z nás je dobro a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je
mi z toho tak kurevsky smutno. Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha….
Proč si prostě neužíváš? Nevím. Mám skvělou ženu, ve které se snoubí ambice s
pochopením a dceru, která mi tolik připomíná, jaký jsem sám býval -plný lásky a
radosti. Líbá každého, koho uvidí, protože všichni jsou hodní a nikdo jí neublíží. A
to mne děsí, že už nemohu dál. Nemohu vystát představu, že Frances jednou bude blbě
se cítící, sebedestruktivní, mrtvej rocker, jako jsem já. Mám se dobře, velmi dobře a
jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem. Jenom
proto, že pro lidi je to prostě tak jednoduché přijít a domoci se soucitu. Jenom
proto, že lidi miluju a je mi jich tolik líto. Děkuji vám všem za vaše dopisy a zájem
během posledních let. Jsem moc excentrický a náladový člověk. Jíž nemám sil a tak si
pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout.

Mír, lásku a porozumění.
Kurt Cobain

Frances a Courtney, zůstanu na vašem oltáři. Prosím, Courtney, jdi dál, kvůli
Frances, kvůli jejímu životu, který bude beze mne o tolik šťastnější.

Miluji tě, miluji tě!

Older posts

© 2018 Nirvana-shop.cz

Theme by Anders NorenUp ↑